Co znamená, když si na etiketě láhve vína přečtu...

Pokud jste si přečetli podrobně článek o kategorizaci vín u nás a při první návštěvě vinotéky zůstali překvapeně stát u regálu s nesrozumitelnou etiketou na láhvi v ruce, čtěte dál...

Botrytický sběr - V některých letech, za příznivých podmínek a pouze v některých lokalitách, napadá hrozny ušlechtilá šedá plíseň Botrytis cinerea. Obvykle se objevuje, když je noční rosa a přes den teplý podzim. Noční rosa a vlhko slouží k šíření plísně. Během teplého dne rosa vyschne a plíseň odsává vodu z bobulí hroznů, tím zahušťuje obsah, zvyšuje množství cukrů a extraktivních látek. Hrozny se pak sklízí a lisují i s plísní. Tato vína mají zpravidla vyšší obsah zbytkového cukru a specifickou chuť i vůni. V některých vinařstvích aplikují tuto plíseň uměle – nástřikem roztoku se sporami - nejsem dvakrát moc přesvědčen o férovosti tohoto postupu. Zavání mi to alchymií. Tato vína spadají často do kategorie “Výběr z cibéb” co se týče cukernatosti, ale nemusí to být 100% pravda.

Rezerva - Označení "rezerva" je možné použít pro víno, s výjimkou šumivého vína a perlivého vína, které zrálo nejméně 24 měsíců v dřevěném sudu a následně v lahvi, z toho v sudu nejméně 12 měsíců u červeného vína a 6 měsíců u bílého nebo růžového vína. Toto platí u nás. V zemích Nového světa a ve Španělsku jsou tyto lhůty různé.

Sur lie (čti syr lí)– Tato metoda pochází z Francie. Při ní se nechává mladé víno, po skončení kvasného procesu, určitý čas ležet na odumřelých kvasinkách. Tento termín si v rámci EU pro sebe vymohli - právem - francouzští vinaři. Naši by tedy měli používat český ekvivalent "školeno na kvasnicích" případně "krášleno na kvasnicích". 
Metody jsou dvě: „Élevage“ ležení vína probíhá bez míchání a „Battonage“ kdy se víno v průběhu ležení intenzivně promíchává. Při ležení na kvasnicích probíhá tzv. autolýza kvasnic a vznikají sloučeniny dusíku, polysacharidy a glykoproteiny, které  zlepšují kvalitu vína. Základní činností kvasnic při metodě sur lie je jejich antioxidační činnost hlavně u červených vín, u kterých zpomaluje stárnutí a změnu barvy a chuti. Použití metody je individuální a je odvislé od charakteru vína. Při tomto procesu by se neměla přidávat síra. Z toho vyplývá, že vína určená pro tuto metodu musí být absolutně zdravá. Metoda "sur lie" umocňuje ovocný charakter vína. Je to sice taky trochu alchymie, ale tradiční. :) A užitečná. Jaký je rozdíl mezi řekněme vhodnou a nevhodnou mírou alchymie. To je přeci prosté - zhruba jako mezi bílou a černou magií přeci. :)
U nás je tato metoda aplikována především na vína bílá. 
Panenské víno - "první sklizeň", "panenská sklizeň" nebo "panenské víno", pokud víno pochází z první úrody nově vysazené vinice. Za první sklizeň vinice se považuje sklizeň uskutečněná reálně většinou ve třetím roce po výsadbě vinice.

Barrique (Barik)– Barikování je metoda školení hotového vína ve speciálních dubových sudech. Skutečné barrique sudy mají zpravidla obsah 225 l /tato dutá míra v litrech je právě dutá míra 1 barrique a pokud nevíte odkud se vzala, tak prostou matematikou si vzápětí ověříte, že jde o množství 300 lahví - sedmiček/ a jsou vždy vyrobeny z dubového dřeva. Za nejkvalitnější je považován dub francouzský a americký, ale používají se i jiné, třeba slavonský dub.
Vnitřek sudu je „vypálen“, což je způsob tepelné karbonizace povrchu v různých stupních pálení. Stupeň vypálení ovlivňuje výslednou chuť školeného vína – od jemné vanilky přes karamel až k hořké čokoládě. V minulosti se v ČR tradoval názor, že se v případě barikování jedná o sudy v nichž původně zrála whiskey a že tyto "sudy od whiskey" dělají onu těžkou hořkočokoládovou resp. až tabákovou příchuť. Je to mýtus resp. nesmysl. Tedy některá vinařství, velmi řídce tuto metodu skutečně používají, ale je to menšinová záležitost a není to "barik". 
Barikové sudy se používají téměř výhradně na červená vína  a v menší míře i na vína bílá. Na růžová snad nikdy. Nesetkal jsem se ani s barikovým klaretem - bílým vínem z modré odrůdy hroznů a přiznám se, že by mi to přišlo zajímavé a lákavé.
Sudy se smí použít třikrát, maximálně však tři roky. Potom se dle zákona nesmí víno z něj nazývat Barrique a sudy se používají v běžném sklepním provozu. Víno se v sudu školí obvykle 3-12 měsíců, výjimečně déle /např. jak už víte ve Španělsku tzv. reserva zraje 18, ale i 24 měsíců v sudech/, během nichž se do vína extrahují látky ze sudu a se současně probíhající mikrooxidací víno zraje. 
Menší vinaři často vykupují použité Bariakové sudy za zlomeček původní ceny a ještě v nich vína školí. Pro svou potřebu a pro přátele. Barikové aroma již není tak výrazné a aroma sudu nikdy už nepřerazí odrůdovost vína, což je dobře, ale přesto dává vínům specifickou "barikovou chuť". Zejména to platí u některých bílých vín, kterým lehký barikový nádech velmi sluší - pil jsem fantastickou barikovanou Pálavu i Rulandu šedou, byť někteří ortodoxní vinaři i vínoznalci barikování bílých vín zavrhují - ke své škodě, myslím si.

Svatomartinská vína - jsou první vína ročníku, se kterými si podle tradice můžete přiťuknout poprvé na sv. Martina 11. listopadu v 11 hodin. Jedná se o vína svěží a ovocitá, která sice zrála pouhých pár týdnů, ale za tuto dobu už stačila získat svůj osobitý charakter.
V zásadě jde o jakousi českou verzi - Beaujolais nouveau. To je druh mladého, svěžího, francouzského vína nafialovělé barvy, které pochází z vinařské oblasti Beaujolais severně od města Lyon a vyrábí se z odrůdy Gamay. Víno se začíná prodávat každý rok vždy třetí čtvrtek v listopadu. Tento den je ve Francii nazýván Den Beaujolais a rovná se téměř státnímu svátku. Víno je charakteristické silnou vůní - ovocným buketem.
U nás jsme nyní snad ještě přísnější. Dávno neplatí, že za Svatomartinské může vinař označit prakticky jakékoliv mladé víno, které dá na svatého Martina do prodeje. Naopak je na místě říci, že jde o veřejností zatím nejlépe přijatý a nejsilnější tuzemský marketingový nápad vzniklý na podporu českých a moravských vinařů. A mezi námi - martinská husička se dvěma druhy zelíčka spolu s dobrým svatomartinským, to je to nejhezčí, co Vás může na začátku listopadu potkat a že si k ní raději dáte stejně Plzeňské tak jako autor článku si necháte vy i já pro sebe, že ano? Určitě je to příjemnější než lampionové průvody připomínající, jak se kdysi v Rusku opila parta bolševiků a střílela pak z Aurory, což jsme si o pár dní dříve připomínali dlouhá léta… Dlužno ještě dodat, že obdobou našeho Svatomartinského je u bratrů Slováků víno Svatokatarinské. 
Mladé víno - pokud je víno nabízeno ke spotřebě konečnému spotřebiteli nejpozději do konce kalendářního roku, ve kterém proběhla sklizeň vinných hroznů použitých k výrobě tohoto vína, označujeme ho jako "mladé víno". Nabízeno může být před i po sv. Martinu, tedy není to přesné synonymum pro "svatomartinské".

Archivní víno - jako "archivní víno" lze na láhvi víno označit, pokud je uváděno do oběhu nejméně 3 roky po roku sklizně.

Růžák - nebo též "ryšák" je název, který se uvádí, pokud bylo víno vyrobeno ze směsi vinných hroznů nebo hroznového moštu z bílých, případně červených, a modrých vinných hroznů. Není to tedy synonymum pro růžové víno.
Burčák - Na ten nenarazíte v regálu obchodu, tak jak popisuji v úvodu. Spousta lidí však také neví, co to vlastně je, tedy ... V českých zemích, ale např. i v sousedním Rakousku /pod názvem "šturm"/ či na Slovensku je u spotřebitelů v době vinobraní oblíbena konzumace částečně zkvašeného hroznového moštu. Prakticky nikde jinde na světě se burčák nepije. Tedy veřejně se nepije, vinaři jej samozřejmě pijí, ale zůstává to víceméně jejich tajemstvím. 
Částečně zkvašený hroznový mošt je výrobek získaný kvašením hroznového moštu se skutečným obsahem alkoholu vyšším než 1 % objemu a nižším než tři pětiny celkového obsahu alkoholu v procentech objemových.
Částečně zkvašený hroznový mošt smí být nabízen ke spotřebě pod označením "burčák", jestliže pochází výlučně z vinných hroznů, které byly sklizeny a zpracovány na území České republiky.
Částečně zkvašený hroznový mošt lze nabízet k přímé lidské spotřebě mezi 1. srpnem a 30. listopadem kalendářního roku, v němž byly vinné hrozny sklizeny, pokud je částečně zkvašený hroznový mošt ve stavu kvašení. Při nabízení spotřebiteli musí být prodejcem viditelně umístěny údaje, že se jedná o částečně zkvašený hroznový mošt nebo "burčák" a kdo je jeho výrobcem. Nákupům u silnice doporučuji se raději vyhnout. Na druhé straně i ve vinotékách vám občas prodají cosi, co někdo vyrobil z neznámo čeho, ale vinná réva to určitě nebyla - jablka či cukrová řepa v těch lepších případech...
Burčák obsahuje četné množství kvasinek a vitaminů, zejména vitaminů skupiny B. Jedním z nich je thiamin neboli vitamin B1, který podporuje srdeční činnost. Velmi pozitivní je také čisticí působnost na trávicí ústrojí. Pokud tedy jde o skutečný burčák. 
Tak co, už se v tom víně vyznáte trochu líp?