Co na to děda?

14. 05. 2021 11:47:01
Jako by si lidi nevšímali, jak se vrací totalita - jak se boří sochy Churchilla a staví sochy Marxe...

Dneska to bude takové obšírnější. Koluje nám po Facebooku takový text. Docela dlouhý. A já to nevydržel a dopsal k němu taky pěkně dlouhý.
A není to o víně, barteru, rocku ani networkingu! Totiž... Dovete si představit, že by k Vám někdo přišel domů a řekl tak ... znárodňujeme ti živnost Jaromíre - odevzdej nám hesla od své backoffice a svých sociálních profilů, odevzdej všechno zboží, karty k bankovním účtům, doma máš nadměrné metry, takže buď rád, že ti necháme ten malý kamrlík vedle kuchyně, celé první patro zabíráme my, na terasu už taky nesmíš, z kuchyně nepůjdeš přes kancelář, do té stěhujeme syrskou rodinu, budeš chodit přez chodbu a záchod budeš mít s imigranty společný. Jo a zítra nastupuješ do Barumky, totiž do závodu Rudý říjen k pásu.....
Nedovedete? A víte, že to není ještě ani sto let, co se to stalo? Víte, že to je teprve čtvrt století, co můžeme zase /jak vidíme v posledním coronovém roce stále méně/ svobodně podnikat a cestovat? Pokud se občas divíte myšlenkovým pochodům lidí, které oslovujete s nabídkou "osvobození se" a oni Vás posílají do horoucích pekel, přečtěte si první článek. Pokud máte to štěstí, že nechápete "o čem ta babka točí" nebo dostanete dokonce pocit, že "za těch komunistů to tedy nebylo zas tak špatné", tak si přečtěte ještě ten můj - jak to vidí děda. Autorem toho prvního je prý zlínský spisovatel pan Jindřich Bobák. Cituji tedy nejdříve "kolegu" z "levého spektra /?/":

"Babičko – povídej....
A tak jsem si posadila vnoučata kolem sebe a začala...

Když jsem se narodila, bydleli moji rodiče ve státním bytě, kde platili 70,- Kč měsíční nájem. Žádný fond oprav se neplatil, když se něco pokazilo a nebo byla potřeba větší oprava, národní výbor měl dost prostředků, aby ji zaplatil. Jesle, školku, základní, střední i vysokou školu jsem měla zcela zdarma a protože jsem se dobře učila, měla jsem už na střední škole “prospěchovné”, tedy svých 300,- Kč jen pro sebe. Na vysoké škole to bylo 500,- a za to se dalo pořídit docela dost. Pěkné zimní kozačky stály 190,-, zimní bunda 250,- a vstupné třeba do kina 3,-. Do divadla to bylo 15,-. Pobyt na letním táboře, který trval 3 týdny s celým zabezpečením i s výletem stál 200,-. Chodila jsem do “pionýra” – měl řadu kroužků – turistický, výtvarný, pěvecký, pohybový, divadelní – kde jsme se mohli vyžívat zcela zdarma ve svých zájmech a zálibách a rodiče měli jistotu, že je o nás dobře postaráno. Když jsem ukončila vysokou školu, měla jsem možnost si vybrat z několika nabídek, kam nastoupím do práce. Dvě byly přímo v místě, kde jsme bydleli, další mimo náš okres. Rodiče měli naprostou jistotu v zaměstnání, vždy věděli, že mají zajištěno upráci i výdělek, nikdy se nestalo, že by nedostali v určitý termín výplatu a nebo, že by je propustili a oni nemohli najít další práci. Vzpomínám si, že se tatínek nepohodl se svým vedoucím – zašel do sousedního podniku a tam mohl okamžitě nastoupit. Do svých 35 let jsem se nesetkala s bezdomovcem, s nezaměstnaným ( když někdo nepracoval 3 dny, zavřeli jej jako nefachčenka ), s tím, že by v nemocnici nebo v lékárně rodiče a pozdějí ani já jsme něco platili – je za recept 1,- Kč. V obchodech bylo všechno, co jsme potřebovali a potraviny a dětské zboží dotované státem. Za 1,- byly tři rohlíky, litr kvalitního mléka, na kterém se než jsem jej přinesla domů z obchodu usadila nahoře centimetrová vrstva smetany a bylo zcela bez konzervantů stálo 3,- Kč. Kvalitní máslo stálo 10,- a za 100,- jsem udělala nákup pro 4 člennou rodinu na tři dny. Zálohu na výplatu jsem měla 400,- a s tím jsem v pohodě vydržela 14 dnů. Knihy stály kolem 20,- Kč a krásná pohádková obrázková kniha 38,- Kč, ale to už byl luxus. Za popelnice jsme neplatili nic, město je uklízelo zdarma. Nikdy jsem tenkrát neslyšela slovo exekutor, nucená aukce, slovo milionář se nepoužívalo vůbec.
Peníze se počítali maximálně na tisíce. Náš nový dům, který jsme si postavili, stál se vším všudy necelých 300 000,- a to jsme ještě dostali bezůročnou půjčku od státu a dotaci. Novomanželská půjčka byla 30000,- bezúročná, pořídili jsme za ni vše potřebné do domácnosti – nábytek, vybavení, spotřebiče. Za každé narozené dítě se nám pak snížil dluh o několik tisíc, dostali jsme porodné, za které se dal pohodlně pořídit kočárek i s celou výbavičkou. Když jsme ve dvě hodiny ukončili svoji práci, v půl třetí už jsme byli doma i s dětmi, které jsme cestou vyzvedli ze školky a celé odpoledne jsme pak jako rodina měli jen pro sebe. Na dovolenou jsme jezdili přes ROH – na tři týdny v Luhačovicích na hotelu Rudý říjen dva dospělí a dvě děti za 270,- Kč – stvrzenku jsem vnoučátkům ukázala, protože ji mám léta schovanou.
Když onemocněla babička, postaral se o ni bezezbytku a zdarma v nemocnici. Když zemřela, bez potíží a půjček jsme mohli vypravit důstojný pohřeb a pořídit jí místo odpočinku i s náhrobkem. Měli jsme vždy všeho dost a hlavně z čeho šetřit peníze tak, abychom si nikdy nemuseli na nic půjčovat. Bydlení, studium, zdraví, stáří seniorů, pěstování “koníčků”, Vánoce, narozeniny a svátky, dovolená, výlety, oblečení, zařízení domácnosti, auto – všechno se obešlo bez půjček a stresů, kde na to vzít. Když náhodou někdy někdo něco ukradl, lidé se od něj distancovali a z jejich společnosti byl vyloučen. To, že jej bez velkých průtahů okamžitě zavřeli, to bylo automatické. Podvodník se pak musel odstěhovat a začínat jinde od nuly. Na poli jsme pěstovali všechno a nikdy se nám nic neztratilo. Brambory jsme sklízeli tam, kde jsme je zasadili, taktéž všechnu zeleninu – bez oplocení a hlídání. Trnky v klidu dozrály až do úplné zralosti, nemuseli jsme je sklízet téměř zelené ve strachu, aby nám je někdo ze stromů neukradl. Doma jsme zamykali jen na noc, jinak byly dveře neustále otevřené pro nás i pro sousedy, kdyby něco potřebovali.
Sousedé si pomáhali a měli k sobě blízko. Rodiny fungovaly tak, že kdykoli někdo z jejích členů něco potřeboval, shlukli se všichni a pomohli.
Je nová doba – a já ráda vzpomínám a vyprávím dětem “pohádku”, které nechtějí věřit." - tolik "babička Bobáková"...

Z vedlejší místnosti to slyšel děda. Nalil si štamprlu a povídá: "Babko, straší ti Alzheimer ve věži...?" a pokračoval...

Už jsi zapoměla, jak vaši upláceli na OPBH, aby k nim konečně někoho poslali to či ono opravit a pořád se říkalo "Nejsou lidi" a když konečně po roce až několika někdo přišel, neobešlo se to bez dalších úplatků a gáblíčku?


Už jsi zapoměla, že tvoje sestřenice musela povinně na zemědělský učňák, protože její rodiče byli ze zemědělství a teprve po jeho absolvování mohla jít na střední školu s maturitou ekonomickou a to jenom díky tomu, že jedna z těchto škol měla vychovávat ekonomy pro zemědělství? Že její manžel šel v patnácti jezdit traktorem, když získal jediné vzdělání, které mu soudruzi dovolili absolvovat - totiž řidičák!? S oddůvodněním, že jeho fotr je kulak a brácha o deset let starší stačil promovat před osmačtyřicátým rokem?! Jeho ani její skvělý prospěch na základní škole nikoho nezajímal, střední jsem ti připoměl a o vysoké si mohli nechat jenom zdát oba. Opět bez ohledu na prospěch, hold neměli správný "třídní původ". Tohle naštěstí už naši vnuci dneska nepochopí, co to znamenalo.
Už jsi zapoměla, že zimní bundy jsme nosili my chlapi skoro všichni stejné, zelené. Ne zase tak moc odlišné od pracovního vaťáku? Nevykládej mi nic o kozačkách, ty pěkné se sháněly a bez protekce taková podpultovka byla jen velmi těžko k mání. Už si nevzpomínáš, kolik exémů, plísní a dalších potvorstev jsi dostala z barexových nedýchajících bot? Jak botasky pouštěly barvu? Jak jsi klukovi sháněla "Prestižky" troje vánoce? Jak jsem si jediné slušné polobotky na ples půjčoval od tatíka a když chtěli jít s maminou taky, byl tady problém?
V kině se hrály pěkné české filmy, komedie, které dodnes nezestárly a fakt je, že těch opravdu dobrých vzniklo teď po převratu možná méně než tehdy. Filmy s Delonem nebo Belmondem byly svátek a když se objevil Vetřelec nebo Tarzan, hrál se jeden den. Když jsem se tehdy pana Mirvalda, co byl u nás v městečku správcem kina, ptal proč, tak mi povídá - "To vís, já dám Tarzana tři dny. Vykážu rekordní návštěvnost a oni mi zvednou plán a napaří Festival sovětského filmu. Já ten plán nesplním a budu tady čumákovat za pár korun. Ani nápad!" Divadlo bylo fajn. V Olomouci se hrávaly sto let staré operety a u těch se člověk mohl pobavit. V televizi bylo méně vražd - kriminálku dávali jednu za týden. To bylo dobře. Ale jinak, dívat se pořád na to, jak někde plní plán těžby nebo dojivosti či jak se soudruh Husák mucká na letišti se soudruhy z Vietnamu nebo NDR, to nemohlo bavit nikoho.
Kroužky byly fajn a mohly být díky nadšencům, kteří se často z titulu vedení kroužků pod Domem pionýrům dostali sami aspoň občas z práce někam do přírody či se mohli sami věnovat svému koníčku bez toho, že by je někdo sledoval jako podezřelé živly a i to se občas stejně dělo. Vzpomeň si ale, jak jsme museli oba vstoupit aspoň do Svazu československo-sovětského přátelství a zvát ruské oficíry na besedy, abychom nemuseli do strany a měli v práci aspoň jakýs takýs klid a šanci postupu. A hlavně výmluvu, že už se angažujeme a že na nic víc bychom neměli čas.
Už jsi zapoměla, jak nebyly v těch lékárnách potřebné léky a na všechno se dával aspirin a penicilín? Jak se šmelilo s drahými léky ze zahraničí? Už jsi zapoměla, že občas nebyly k dostání šprcky /snad pro zvýšení porodnosti/ nebo vložky /asi šly na export?/. Že se stály fronty nejenom na banány a pomeranče, na knížky, na maso, na dobré salámy, ale i na toaletní papír? Fakt si nepamatuješ, jak sis musela utírat prdel novinama, protože několik týdnů prostě nebyl ani ten nejhorší?! Už si nepamatuješ, jak po šamponech pálily oči?
Že ses nepotkala s bezdomovcem? A co starej Izrael v Olomouci, kterýmu napřed vyletěla rodina komínem v Osvětimi a potom mu všechno, co si po válce sám znovu vybudoval, sebrali v devětačtyřicátém komunisti? Jak ho zavírali na zimu do vězení nebo do blázince, aby nezmrzl a schovávali, když měla přijet nějaká delegace, aby ho náhodou nepotkala?
Ano, potraviny jsou dneska mizerné, zato je koupíš i cestou z práce a nemusíš kupovat to nejhorší, protože velký nákup uděláš ne za stovku, ale za tisícovku. Jenomže už taky nebereš jedenáct stovek, ale pětadvacet tisíc.
Jasně, jak se chovají exekutoři k lidem, kteří mají jenom tu smůlu, že dluhy nadělal jejich syn, nebo naopak rodič nebo životní druh se kterým nežijí nebo jsou už roky rozvedení, to je na dlouhé vypravování. To opravdu nebylo. Ale proč ti vadí milionáři? Co je špatného na tom, že se někdo vypracuje, že na sebe vezme riziko odpovědnosti za úvěr, za zaměstnance, za své výrobky či zboží? Jestli ty milionářka být nechceš, tak nekafrej, že pracuješ pro ty, kdo chtějí. A uvědom si, že stejně milionářka jsi! Jakou hodonotu má tvůj byt, jeho vybavení, chata, auto a úspory? Nemáme vlastně několik milionů? Tak co děckám pleteš hlavu?!
A tři týdny dovolené? Nepleteš se trošičku? Já si pamatuju, že na první dovolené jsme jezdili pod stan do kempu. Když měl kluk vysvědčení z první třídy se samýma jedničkama, tak jsme ho za odměnu vzali do Prahy, ukázat mu Hrad, Vyšehrad, Karlův most a další památky. Pokud si pamatuju, bydleli jsme na Strahově na vysokoškolských kolejích. Pravda je, že tam jsme letěli letadlem z Holešova, ať má kluk zážitek, ale sama víš, kolik nás to tehdy stálo a díky tomu, jsme jeli jen tak krátce. A zpátky hezky vlakem. Další roky jsme pak bydleli buď pod stanem v kempu nebo párkrát na nějakém internátě, to když jsi dělala ty vychovatelku na učňáku a měli jste to tak na výměnu v rámci družebních podniků a škol.
O spotřebičích nic nevyprávěj. Na manželskou půjčku jsme koupili ledničku, která nám musela vydržet skoro dvacet let. Televizor jsme si koupili málem poslední ze všech sousedů, až do druhé třídy chodívaly děcka na večerníček k babičce přez dva baráky a ta měla starý, kde šla naladit jen jednička, žádný jiný program. Pak jsme měli gramorádio, které jsem si koupil ještě před vojnou a kde gramec přestal fungovat když bylo klukovi pět. Pak si koupil gramofon sám z pojistky za zlomenou nohu, když mu bylo dvanáct a brečel, že celá třída už má kaze ́táky a on si nemůže poslouchat ani desky. Kazeťák jsme mu koupili až ve čtrnácti - walkmana s upadenýma dvířkama z druhé ruky na burze. Na elektroniku jsme neměli peníze. Robota jsi dostala od tety, která ho neuměla používat a dost brzo se stejně pokazil. Šporák jsme opravovali co dva roky, věčně tě zlobila trouba.
Babičku jsme dali do hrobky, kterou měla vaše rodina "odjakživa", že jste se pak s půlkou rodiny rozhádali, protože jsi nechtěla přispět sestře na nový pomník a dneska řešíš, že se necháš rozptýlit po louce, bych sem raději netahal.
S těma půjčkama máš taky krátkou paměť. Ano, dostali jsme bezúročnou půjčku z podniku, ale když ty jsi pak odešla jinam, tak i když já jsem tam zůstal, psaná byla na tebe a museli jsme ji doplatit, naráz a s dodatečným úrokem. Jen si vzpomeň, jak jsi objížděla s prosíkem i ty strýce a tety, co jsi nikdy předtím neviděla. A stejně nám nakonec pomohl můj bratranec z Kanady, o kterém jsi mi zakazovala mluvit, aby nikdo nevěděl, že máme v rodině emigranta. Provinil se jenom tím, že chtěl žít jinde.
Ano, máš pravdu. Auto jsme měli bez půjčky. Protože nám na naši Škodovku 100ku dali dílem vaši a dílem jsem něco utržil za moji čezetu a z podniku nakradené součástky k pragovce "vejtřasce". A koupili jsme ji, až byly klukovi tři, čtyři roky po svatbě ke které byl ten příspěvek od vašich darem "na auto", do té doby jsme na ni totiž čekali v pořadníku a když jsme nutně potřebovali někam jet s klukem do nemocnice apod., půjčoval jsem od strejdy starého stejšna.
O podvodníkách a zlodějích nic nevypravuj - chodili jsme "na družstevní" pro ledacos, protože jsme to brali, že si chodíme na naše pro "dividendu", ty jsi nosila z účtárny akorát děckám propisky a ořezávátka, já jsem občas v podniku "sehnal" a prodal ledacos. Kradli všichni, proto se o tom mlčelo a byl klid.
Na tom kousku pole, co vaši obdělávali za dědinou jako "záhumenku" nám erteple vykopali několikrát a ne že ne. To už si akorát nepamatuješ. Zeleninu by tam pěstoval jedině blázen. Kvůli té jsme rozorali u vašich kus ovocné zahrady. Pluh tahala děcka, taky museli potomci pěkně uvazovat, vyštípával a postřikovat rajčata a vzpomeň si, kolik kolem toho bylo nadávání a zašívání se. Kdybychom ale ty rajčata neprodávali do výkupu, výplata by nám na živobytí nestačila, sbírali jsme taky do výkupu padaná jablka a babka pěstovala kytky na semeno, dokud mohla, pro Sempru. Jenom si pěkně vzpomeň, jaká to byla dřina. Ty společné chvíle jsme zažívali hlavně při práci po práci doma. Jenom o víkendech jsme si mohli vyrazit tak jednou za měsíc na hrad, do zoologické nebo často spíše jen do lesa na houby, protože tam jsme zase nasbírali něco k snědku. Králíky a jednou za rok zabíjačku jsme měli od vašich, jinak bychom maso dílem nesehnali a dílem na něj neměli. Pamatuj si, jak mnohem častěji než dnes jsi vařila žemlovky, šunkofleky, sladkou rýži, amolety, nebo "žňové oběd", vařené brambory, hlávkový salát a natvrdo uvařené vejce nebo volské oko. Anebo brambory na cibulce s mlíkem, co je kluk nesnášel stejně jako krupicovou kaši. Při těchto obědech trucoval, vzpomeň si, že to bývalo pravidelně nejmíň jednou do měsíce. Utíkal pak tajně docpat se k babce a tím začalo jeho tloustnutí.
Nikdy nezapomenu, jak jsem při těch výletech musel moc dobře počítat, jestli si můžou dát děcka zmrzlinu nebo jenom limonádu. Vzpomeň si, jak jsi jim vařila na výlety čaj do plastové flašky od octa - PETky tehdy nebyly a jak jsi jim dělala lepeňáky s paštikou. Na to, abychom šli celá rodina do restaurace prostě nebylo a to tam byly opravdu korunové ceny, jak tady vykládáš. Ale znovu připomínám, zapomínáš, kolik jsi tehdy brala. Já jsem záviděl našemu řediteli, že bere tři tisíce, protože i když jsem dělal přesčasy jak blbec, nedosáhl jsem na dva.
Sousedi k nám chodili furt, někteří půjčovat si knížky a vzpomeň si jaký z toho byl průser, když sousedův kluk napsal do čtenářského deníku, že četl Hochy od Bobří řeky. Sousedovic babka potom s náma nemluvila až do doby, než jsi z titulu členství v Červeném kříži dostala domů telefon. Potom k nám chodil kdekdo telefonovat nebo na telefon čekat. Na vzkazy sis musela pořídit trhací blok a děcka chodily se vzkazama jak pošťáci.
Víš, ono je to tak, byli jsme tehdy mladí, tak vzpomínáme hlavně na to dobré, protože lidská mysl funguje naštěstí tak, že to špatné nakonec vytěsní.
Všechny ty křivdy, které se nám a spoustě příbuzných a přátel stávaly dnes a denně už jsou pryč. Všechny ty lži, co nás nima krmili v novinách a televizi možná nebyly menší než ty dnešní, ale zatímco dneska se "pravdy" či jiného názoru díky internetu pohodlně dopátráš, tehdy jsi mohl za to, že posloucháš cizí rádio, čteš samizdat či knížky z osmašedesátého nebo první republiky, taky skončit v kotelně či kriminále a když ti někdo něco takového říkal nebo donesl, měla jsi strach, jestli to není provokatér a udavač.
Ona ta dnešní doba není nijak ideální, to si nelžeme, ale pokud mohu sám za sebe rozhodnout, vybral bych si určitě radši být mladý dneska než tenkrát. Jenomže to už, babko, nejde.
A pak se děda zvednul a šel k sousedovi na terasu, protože do hospody nemůže "bo corona", dokud si aspoň s ním tam u piva v PETce ze supermarketu může ještě naposledy zakouřit, dokud se díky šílené spotřební dani předražené cigarety dají ještě koupit... Každá doba má holt "svoje"...

Autor: Jaromír Tichý | pátek 14.5.2021 11:47 | karma článku: 17.72 | přečteno: 513x

Další články blogera

Jaromír Tichý

Dejme šanci míru!

"Dej šanci míru!" tedy Lennonovo "Give Peace a Chance" s českým textem jsem prvně slyšel v kojetínské Sokolovně na výchovném koncertě coby dítko školou povinné.

26.4.2023 v 14:38 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 450 | Diskuse

Jaromír Tichý

Souboj socialismů nebo konec světa?

Myslím si, že svět, jak ho známe a máme rádi zaniká. Příští boj -možná ten, který už začal - opravdu bude bojem dvou cizích ideologií, protože ta naše je už mrtvá.

17.3.2023 v 22:11 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jaromír Tichý

Chystáte /se/ na výběrové řízení? - 1

Rozběhl nedávno jeden školitel a kouč na Linked In debatu o personalistech a výběru lidí na klíčové posty firem. Způsobila to stížnost “ajťáka”, kterého oslovil manažer známé IT firmy napřímo a posléze ho předhodil domácímu HR...

16.3.2023 v 22:20 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 421 | Diskuse

Jaromír Tichý

O investování aneb o vážné věci ne zcela nevážně

Ano, opět se budu navážet do finančních poradců a investičních institucí... Můžu, má minulost mi dává právo...

12.7.2021 v 22:45 | Karma článku: 12.28 | Přečteno: 507 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 15.90 | Přečteno: 201 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 137 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 246 | Diskuse
Počet článků 63 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 575

Nejsem znalcem, ale milovníkem a studentem vína. Pilně chodím do tekuté knihovny a poznávám klasiky i začínající autory a rád se podělím o dojmy a informace s Vámi.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...