Víno a vinařství na Moravě a v Čechách - 3. díl

Ve slavném filmu Císařův pekař a pekařův císař pochvaluje si maršál Rundsdorf " to je dobrý víno" pohár, jenž mu vykouzlil magister Kelly. Později také bedlivě sleduje pohár otráveného vína na hostině u komořího Langa...

Možná měl panovník Rudolf II spoustu vrtochů, ale dozajista nezajímal se jen o umění, tajné vědy a hledání goléma, jak si myslíme díky Janu Werichovi.
Panovník si byl velice dobře vědom, jaký potenciál má vinohradnictví a vinařství a jaké peníze se v něm točí. Všiml si též, jaké peníze mu utíkají pod rukama. Zjišťuje nepořádky v placení zemní daně z vinic (perkrechtu) králi. Perkrecht činil 8 pinet vína z jednoho strychu vinice (15,5 litru vína). Panovník tak roku 1583 vinohradníky napomíná a místo vína žádá placení daně v penězích. V přepočtu na peníze činila daň 96 bílých peněz, což bylo 13 českých grošů a 5 bílých peněz (tj. 32 krejcarů). V Praze vrcholí v té době vývoj tamního vinařství a zrychluje se prodej vinic. Při tom uniká králi opět důchod pro nepořádky při registraci vinic.

Císař na straně druhé však české vinaře opět chrání před konkurencí. Roku 1590 vydává Instrukci. Instrukce má 36 článků, je velmi podrobná, řeší tehdejší problémy ve vinařství (zejména dovoz cizích vín) a varuje před pančováním českých vín s víny cizími. Císař požaduje „...aby vína byla zachovávána tak, jak byla zrostlá". Kdo neuposlechne, tomu bude narušené víno zkonfiskováno.

Víno z Čech se ve velkém začíná vyvážet do Němec. Litoměřické celní rejstříky ukazují na vzestupnou tendenci vývozu českého vína do sousedního Saska. Vývoz roste, protože Rudolf II. opakovaně zakazuje dovážet vína z Litoměřic, Mělníka a Loun do Prahy, kde je nadprodukce vína.

Vinaři moravští nacházejí obdobně odbytiště v Polsku. Obliba moravského vína v Polsku závratně stoupá. V r. 1600 bylo na krakovském trhu prodáno 864,5 vědra moravského vína a v r. 1609 již 1431 věder.
Období válek a vpádů cizích vojsk v následujícím století znamenal pro kraj vylidnění osad, zpustnutí vinic a celkový úpadek kraje. Teprve koncem 17. století začíná obnova venkovských vinic, na kterém se podílelo především venkovské obyvatelstvo a důležitým hospodářským, sociálním i architektonickým prvkem moravské vesnice se staly sklepy, které hrají tolik důležitou roli v cestovním ruchu dnešní doby. Ač na Znojemsku celá polovina a na Slovácku více než čtvrtina vinic byla po třicetileté válce zpustlých, brzy
se situace zlepšila. Viniční plochy byly do značné míry obnoveny a roku 1748 bylo na Moravě opět 16 616 ha vinicjejich plocha nadále narůstala. Už v roce 1763 rakouští vinaři opětovně požadují na císařovně Marii Terezii, aby omezila plochy vinic na Moravě, neboť jim moravská vína opětovně silně konkurují.
Reformátorem vinařských předpisů se stal o dvacet let později její syn, osvícený Josef II. Rakouský císař a král český Josef II. zrušil v roce 1783 všechny viniční řády a působnost místních horenských soudů na Moravě. Současně vydal úřední viniční řád pro Moravu. Císařský patent Josefa II. z roku 1784 povoluje každému prodávat a šenkovat potraviny, víno a ovocný mošt, které sám vyrobí. Tak vznikl i prodej vína „pod víchou". Téhož roku pak Řehoř Volný rozdělil moravská vína do jakostních tříd: I. třída byla vína ze Sedlce, Mikulova, Popic, Dolních Dunajovic a Velkých Pavlovic. Do II. třídy zařadil vína z Rakvic, Zaječí, Přítluk, Pouzdřan, Věstonic, Velkých Bílovic a Němčiček. Ve III. třídě byla vína z Křepic, Nosislavi, Velkých Němčic, Židlochovic, Dolních Bojanovic a Prušánek.
Moravské vinařství si ještě muselo projít několika vinařskými pohromami. Válečná vřava zahubila velké množství lidí a mnoho jich bylo nuceno opustit naše země. Úbytek obyvatel a válečné události zanechaly své stopy i na českých a moravských vinicích. Mnoho jich leželo pustých.
Měšťané ztratili zájem na obnově vinic a věnovali se více obchodu a řemeslům. Obnovovala a rozrůstala se hlavně plocha vinic venkovských. Největší zásluhu na tom mělo chudší venkovské obyvatelstvo, kterému vinice poskytovaly vítaný zdroj dodatečných příjmů. V polovině 19. století je na Moravě ještě 15 000 ha vinic, ale jejich plocha nezadržitelně klesá. České vinice ustupují rychleji. Zbývá jich asi 1800 ha.

Zrušení roboty roku 1848 a rozpad šlechtických dominií uvolnily pracovní síly v zemědělství. Začal se rozvíjet průmysl. Postupně narůstá průmyslová generace, která dává přednost pivu a kořalce, spotřeba vína prudce klesá. Klesá i konzumace skopového masa a vzrůstá spotřeba vepřového. Rychlý úbytek vinic byl způsoben i zrušením celní hranice mezi Rakouskem a Uherskem. Levným uherským vínům nemohla čelit vína moravská. Zemědělci ztrácejí zájem o vinice a obracejí se k pěstování průmyslových plodin, hlavně k cukrovce. Krutá zima roku 1866 způsobila úbytek vinic na polovinu a také se začínají objevovat první zabijáci vinné révy – mšička révokaz, která postupně zničila všechny evropskévinice, plíseň révová a padlí révové, všechny původem z Ameriky. První nález kořenové mšice Phylloxera vastatrix (Viteus vitifolii) byl učiněn v Šatově na Znojemsku. V roce 1900 byl révokaz zjištěn v Dolních Dunajovicích, 1901 v Perné a 1902 ve Věstonicích a Bavorech. Pak se již šířil lavinovitě a zachvátil vinice na celé Moravě. Tato nebezpečná kořenová mšice saje na mladých kořenech révy, které následně uhnívají a keře hynou. Vinaři se postupně naučili čelit mšičce roubováním domácích odrůd na odolné americké podnože a také byla nalezena obrana proti houbovým chorobám, trvalo to však celá desetiletí. Pěstování a ošetřování vinic se stále prodražuje a proto vinice dále mizejí.
Pomáhá však nadšení vlastenecké, které proniká do všech odvětví činnosti. Mnozí činitelé se snaží povznést i české a moravské vinařství vyškolením zdatnějších odborníků. Byla založena Střední vinařsko-ovocnářská a zahradnická škola v Mělníku roku 1882. Nižší typy vinařských škol vznikly již dříve na Moravě: 1868 ve Znojmě, 1873 ve Valticích, 1885 ve Bzenci, 1903 v Mikulově.
Od počátku 19. století je zjevný odklon od pěstování vinné révy, a to nejdříve u zbývajících majitelů z řad měšťanů, pro které je zemědělská činnost málo atraktivní. Potom se odklánějí od vinic sedláci, kterým umožňuje změna trojhonného způsobu hospodaření na hospodaření střídavé daleko širší výběr výnosnějších zemědělských plodin. Vinice zůstávají přínosem hlavně pro malé držitele zemědělské půdy a pro bezzemky. Šlechta a měšťané stavějí nové pivovary a lihovary. Návyk na pití piva a kořalky zatlačuje konzum vína do pozadí. Současně se naše vína dostávají do obtížné konkurence s levným vínem uherským. Situace ne nepodobná dnešku, což...?
Jen dočasné jsou snahy o oživení našeho vinařství v druhé polovině 19. století. Vinice zůstávají jen v obcích s výbornými pěstitelskými podmínkami.

Révokaz ničí nemilosrdně většinu vinic na přelomu století. Současně s rekonstrukcí vinic po révokazové kalamitě se začínají vysazovat hlavně jakostnější odrůdy révy v ucelených parcelách jedné odrůdy. Tím také končí označování vín podle obcí, které bylo až do révokazové kalamity běžné, protože se vinice vysazovaly ve směsi odrůd a ta byla pro obec typická a přizpůsobená ekologickým podmínkám daného stanoviště.

Ve 30.letech minulého století zůstalo na Moravě jen kolem 3800 hektarů vinic. Do roku 1937 bylo obnovou dosaženo 7000 ha vinic. V roce 1960 bylo stále jen 6781 ha vinic. Teprve následným rozvojem byla během šedesátých a sedmdesátých let zvýšena, v r. 1980 činila celková plocha 14 019 ha. Po roce 1990 opět plocha vinic poklesla, takže jich bylo v r. 1997 celkem 11183 ha. Dnes, o třicet let později, můžeme se radovat z plochy 18700 hektarů v celé ČR, z čehož Morava představuje drtivou většinu - 17194 hektarů.
Za minulé režimu se také jinak na vinicích hospodařilo než předtím a také jinak než dnes. Vinice si také prošly svou rekonstrukcí, přizpůsobovaly se zemědělské velkovýrobě a používání strojů. Začalo se používat Moserovo vedení (podle rakouského profesora Lenze Mosera) a vzrostla produkce.Od roku 1970 se na obnovených vinicích stabilizovaly výnosy na 6–7 tun hroznů z hektaru vinice. V České republice se úhrnná sklizeň hroznů pohybovala mezi 70–80 tis. tun ročně.
Také měnila se nejen plocha našich vinic, ale i jejich odrůdová skladba ve prospěch výroby jakostních vín z odrůd, požívajících v současné době světovou oblibu. Jedinou chybou snad bylo nikoliv kvůli révokazu, ale z důvodu zájmu o dostatek levného vína nahrazení skvěle u nás prosperující odrůdy Pinot Noir odrůdami Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Nic proti nim, ale burgundské u nás má nejen tradici, ale možná nejlepší podmínky na světě. Žádná jiná z modrých odrůd u nás tak kvalitní vína nedává.
Naopak je třeba říci, že moravské vinařství zejména díky bílým vínům, aromatickým, sladkým, avšak s typickou vyšší kyselinkou, získává stále více na věhlasu a světové proslulosti o čemž svědčí v posledních letech doslova přehršel mezinárodních medailí, cen a uznání. Právem!
To vede i ke zvýšení konkurenceschopnosti našich vín nejen v EU, ale i v zemích mimo ni. Přírodní podmínky našich vinařských oblastí, které leží na severním okraji rozšířenírévy vinné v Evropě, proto nám někdy jižané žertem říkají "arktičtí vinaři", jsou předpokladem pro vznik vín jedinečné kvality, která spočívá v jejich kořenité plnosti a v delikátním projevu jemných aromatických látek. Kromě příjemných chuťových vlastností se vyznačují i vyšším obsahem zdraví prospěšných přírodních látek. Svět naše víno začíná objevovat a začíná je také po zásluze oceňovat. Dobře tak.