Víno a vinařství na Moravě a v Čechách - 2. díl

"Země nám révu dává, levá a pravá, víno, země a zpěv. Svou krev nám dává réva, levá a pravá, levá a pravá, víno, země a krev... " zní text písně z filmu o Karlu IV a jeho první ženě Blance z Valois "Slasti otce vlasti"

Otec vlasti je, co se podnikání týče, vedle dnes bychom řekli činnosti developerské, spojen právě především s počátkem moderního vinařství v Čechách. Karel IV., král český a císař římský, vydal 16. 2. 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a 12. 5. 1358 pro města královská. V nařízení se praví: „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji: ...Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti 3 míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do 14 dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládati nechtěl nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí. Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po 12 let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje 13. rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu (30,5 litru) vína ročně. Každá vinice bude 16 prutů75,68 m) dlouhá a 8 prutů (37,84 m) široká (výměra = 2865 m2). Všechny vinice vysazené v r. 1358 byly osvobozeny od ungeltu a zemské berně navždy. Konšelé Starého Města pražského volí perkmistra pro Prahu a města královská. Vinicím nesmí nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Kdo bude přistižen ve dne při škodě na hroznech nebo réví, pěšky nebo na koni, či děláním cesty přes vinici, propadne pravou rukou, nevyplatí-li ji 20 kopami českých grošů perkmistrovi. Kdo byl polapen v noci, ten propadne hrdlem a jeho majetek připadne perkmistrovi. Byl-li zloděj při škodách na vinici zabit, pak ten, kdo zabil, nic víc nepropadne než dva haléře, kteréž na tělo zabitého položiti má. Sporné případy se řeší na radnici Starého Města pražského."
K omezení konkurence českým vínům vydává císař Karel IV. dne 9. 1. 1370 zákaz dovozu cizích vín do Čech v období od sv. Havla (16. 10.) do sv. Jiří (24. 4.). V této době se smí šenkovat jen víno české. To vedlo později k přesvědčení, že česká vína se mohou pít jen mladá. Moravský markrabě Jošt vydal 23. 3. 1393 brněnské městské radě povolení ke zřízení vlastního šenku, v němž by se směla v době zákazu šenkování zahraničních vín (od sv. Michala do sv. Jiří) nalévat vína vlašská – Malvaz, Romanie, Rivoli – jakož

některá vína rakouská a uherská. Takto uměli naši "vrcholní představitelé" chránit trh našich zemědělských komodit v minulosti. Kdyby to tak uměli dnes…
Roku 1375 císař Karel IV. povoluje městu Znojmu vyvážet znojemská vína do Čech, Slezska a Branibor, tedy podporuje export. Pravda, bylo to pro něj jednoduché, neboť vládl na všech těchto územích a nejspíše tak jen vyrovnával nabídku a poptávku.

Také na kvalitu se ve středověku u nás dbalo. V tomto ohledu byl průkopníkem ekonomicky mimořádně úspěšný panovník Vladislav II. Jagellonský, ten za jehož panování "byla v Česku za groš ovce". Král Vladislav vydává 21. 7. 1497 nařízení o povinném zapsání všech vinic do gruntovních knih perkmistrovských podle jednotlivých viničních hor. Kdo nedá vinici zapsat, nesmí víno v Praze prodávat. Současně král nařizuje, aby „...po sv. Havlu ve všech městech pražských vína vohledávána a byla-li by nalezena, že by se falšovala nebo zkazila buď sírú neb jinými jakýmiž kolivěk věcmi škodlivými a lidem k nezdraví, taková mají být ven vytažena a rozsekána býti". Je to první nařízení o kontrole jakosti vínadegustací zveřejněné v Evropě. Nezdá se vám, že je přinejmenším podivné, že my, kteří jsme kdysi jako první uměli stanovit předpisy pro pěstování vína a úspěšně ho vyváželi do světa se dnes ve světě neumíme prosadit a přejímáme předpisy okopírované z ciziny? A není tomu tak, bohužel, jen ve vinařství. Snad kdybychom se více zajímali o historii a více si uvědomovali, jak mocným královstvím jsme kdysi bývali…
Roku 1531 zahájili litoměřičtí bednáři stávku, nespokojeni s cenou, kterou jim "nákladníci", tedy vinaři platili za sudy. Původce stávky byl z města nekompromisně vyhnán a ostatní mistři byli přinuceni podepsat revers, že se už nic takového nebude opakovat a to pod pokutou celých 100 kop míšeňských grošů, za což se muselo zaručit celým majetkem 12 nejzámožnějších z nich. Naopak si však mistři prosadili zvýšení ceny v celých Čechách a to z 35 grošů rovnou na celou 1 kopu a 90 grošů, přičemž plný sud vína zůstal i po zvýšení v ceně od 2 do 3 grošů. Zjevně tedy bylo v Čechách tehdy mnoho vína, že něco takového bylo možné. O dvacet let později dokonce byl sudů opět takový nedostatek, že nová prázdná bečka stála dokonce stejně jako starší plná!
V roce 1556 poprvé byly na mapě vyznačeny vinice a to na mapě Uher a Rakouska od Wolfganga Laziuse. Autor použil pro označení vinic jednoduduchý symbol keře s listem a hroznem. V prvních desetiletích 17. století použil značku stylizovaného vinného keře pro svou mapu Moravy sám Jan Amos Komenský. Komenského značky používá se často dodnes.
V roce 1614 urodilo se v Čechách tolik vína, že byla úředně zastavena výroba piva, aby se všechno víno stačilo vypít!Víno vůbec bylo v těch časech v takového úctě, že dokonce švédská armáda, plenící naši vlast roku 1649 dostala od svého velitele Wirtenberga přísný zákaz poškozování vinic a to pod trestem hrdelním!
Po období středověku přišel za renesance, v 16. století, zlatý věk moravského vinařství a vrcholil kolem roku 1820, kdy bylo na Moravě 29 801 hektarů vinic, tedy mnohem více než v současnosti. Moravská vína se stala známými nejen doma, ale i v zahraničí. Spotřeba vína byla vysoká ve městech i na venkově, odhaduje se více než 56 litrů za osobu a rok, vícenež dvojnásobek spotřeby dnešní. Vyskytuje se také problém s konkurencí a to opačný. Nyní naopak rakouští vinaři žádají roku 1539 Ferdinanda I. o zákaz dovozu moravských vín do Rakouska a tuto žádost později opakují, proto jim roku 1575 musel moravský zemský sněm pohrozit zákazem dovozu rakouských vín a jejich transportem přes Moravu.
Také největší vinařské město Hustopeče se bránilo konkurenci tím, že roku 1603 vydalo zákaz dovozu vína a ve městě se smělo prodávat jen víno hustopečské.

Hustopeče mají v této době již 20 viničních hor. Nejvíce vinic vysadili v moravských střediscích měšťané Brna. Podle soupisů jejich nemovitého vlastnictví měli do r. 1355 ve vinicích 28% majetku, v roce 1477 to bylo 41% a v roce 1509 stále 42%.
Celkem 21 základních artikulů obsahuje nový viniční řád pro Prahu z roku 1515, který řeší základní vztahy mezi nákladníky (majiteli) vinic, vinaři (odbornými předními dělníky, kteří organizovali viniční práce a najímali dělníky) a mezi viniční čeládkou (nádeníky).

Nikdo nesměl najmout na den více nádeníků nežli měl strychů vinice. Ráno nastupovali všichni do viniční práce společně. Nádeníky musel vinař rozestavit tak, aby se při práci lokty nešťouchali. Ženám se platilo o 2 bílé peníze denně méně než mužům. Nikdo nesměl odejít ke svačině či obědu dříve, dokud starší přísežný vinař, který vykonával na dané viniční hoře, nezatroubil na trubku. Večer končil signál jeho trubky viniční dílo. Z vinic nesměl nikdo odnášet kolí. Každodenně stanovil perkmistr denní odměnu za práci a všichni nákladníci museli platit stejně. V době lisování hroznůneměly ženy přístup do lisoven. Perkmistr musel vyjíždět často do vinic a kontrolovat viniční práce. Nákladníci museli nařídit sběr housenek obaleče a kdo tak neučinil, dostal pokutu. Na vinicích nesměla viniční čeládka lovit zvěř. Kdo vlastnil vinici, nesměl se nechat zjednat za vinaře. Čeládka bydlící ve městě nesměla odcházet za viniční prací do jiných obcí. Roku 1526 byl viniční řád doplněn dodatky o zákazu dovážení cizích vín do Prahy v zimním období a o zákaz jejich míchání s víny pražskými. Současně bylo ve viničním řádu konstatováno, že město Praha, které mělo tenkrát 700 ha vinic, stojí a padá vinicemi, které živí velké množství pražského lidu.
Pražský učitel Jan Had vydává roku 1558 první česky psaný odborný spis o pěstování révy a výrobě vína „Vinice v jakém položení býti má". Jsou v něm též popsány tehdy pěstované odrůdy: Vídeňka (Weisser Heunisch), Běl (Gelber Heunisch), Klenice (Goher), Muškatel (Muškát bílý), Němčina (Rulandské šedé), Bronišť (Tramín bílý), Topol (Běloočko). V Míšni byl spis později přeložen do němčiny.
A zde přichází doba rudolfinská...